Komentář k utkání KS Dolní Benešov-Orel Opava A
komentář: Luboš Kozák
V neděli jsme odjeli do Dolního Benešova k regionálnímu derby, které má vždy svůj půvab. Letos obzvlášť, protože oběma týmům jde o postup a jen výhra dávala vyhlídky na klidnější budoucnost. A jak jsme očekávali, posbírali se na nás dolnobenešovští v plné síle, nastoupili v ještě silnější sestavě než loni v krajském přeboru. My jsme nastoupili v klasické sestavě s hostujícím Pavlem Hromadou na první šachovnici, chyběl jen Vítek Pavera, který dlouho před zápasem avizoval, že vzhledem k pracovnímu vytížení nemá šanci hrát. Nálada před zápasem byla bojovná a ukázalo se, že jí bylo potřeba.
Po hodině hry nevypadaly partie špatně, jen na osmé desce se Petr Martínek dostal do pozice, která nevzbuzovala důvěru. Zdá se, že Petrovi letos zatím chybí pohoda a trpělivost ke klidnému rozvinutí hry. Po dvou hodinách hry kapituluje. Partie se nevyvedla tentokrát Jirkovi Pardymu, kterého soupeř „nachytal“ a Jirka musel brzy vzdát. Jarek Hajda zahrál ostře, obětoval nadějně figuru, soupeř se mu ale vysmekl a bojovná partie nakonec končila remízou. Za tohoto pro nás nepříznivého stavu 2,5:0,5 začali hráči Dolního Benešova nabízet remízy, my je usilovně odmítali, a hrálo se „na krev“. V dalších partiích postupně po divokém průběhu zdolal Tonda Staněk hezky Honzu Vitáska a Kamil Stalmach pana Kroupu. Bohužel Michal na druhé desce udělal v rovné či snad i lepší pozici malou chybičku, která ale ve svém důsledku byla prohrávající. Škoda tak pěkně vedené partie. Pavel Hromada na první desce nakonec remizoval, když se mu nepodařilo malou výhodu přeměnit v celý bod. A tak o konečné remíze rozhodla moje partie s Lubošem Bělkou . V koncovce v oboustranné časové tísni jsem byl šťastnější a vyhrál.
Takže nakonec remíza. Kdo tratil, kdo získal? Netuším. Snad až uvidím partie celé tak budu mít jasněji. Zatím to vidím na spravedlivou dělbu bodů.
Ostatně- jak jinak to vlastně mohlo dopadnout když na třech šachovnicích hráli proti sobě jmenovci. Na první Pavlové (Rakús a Hromada), Na páté Jaroslavové (Melecký a Hajda) a na šesté Lubomírové (Bělka a Kozák)… 
Na závěr chci pochválit všechny hráče za velmi bojovného ducha a poctivý přístup k partiím. Pocit, že všem záleží na týmu a pro tým umí zabojovat, je skvělý.