Konečně se nám podařilo zahrát podle představ

TJ Ludgeřovice 1:7 Orel Opava A

Soutěž je vyrovnaná a každý zápasový bod je dobrý. To taky potvrzuje fakt, že jen touto výhrou jsme skočili z jedenáctého místa na páté.

Partie se od startu začaly obracet v náš prospěch, jediný komu se nedařilo, byl Tomáš, který černými ztratil pěšce, a jeho pozice vypadala špatně. Jinak to ale vypadalo jako jasná záležitost.

Jako první zvítězil pan Staněk, který přešel do koncovky se spoustou pěšců a dvojicí lehkých figur na každé straně. Pan Staněk měl sice výhodu dvojice střelců, ale jinak to vypadalo ještě na dlouhý boj. Ten se však nekonal, protože soupeř ztratil celou figuru a bylo vymalováno.

Další dva body přidaly první dvě desky. Nejprve Michal zaútočil na černého krále soupeře a ten se pár tahů před matem vzdal. Mě se podařilo využít pasivní hry soupeře a získal jsem materiální, prostorovou i strategickou převahu a soupeř, ve chvíli, kdy už nemohl žádnou figurkou smysluplně potáhnout tak vzdal.

Čtvrtý bod přidal Vilda, který soupeře zatlačil za hradby a začal dobývat. Nakonec využil možnosti rozbít kryt před králem pomocí oběti figury a jistá zápasová remíza byla na světě, protože stav byl v tu chvíli 4:0 pro nás..

Teď jsme potřebovali získat ještě půl bod. Soupeři na 5. a 6. desce odmítali v rovných pozicích remízy a doufali ještě v nějaký zázrak. Nakonec se rozhodla to zabalit soupeřka Karla, což řetězově způsobilo reakci i u Robertovy partie, takže jsme vedli 5:1 a už jsme hráli jen na skóre. Petr zatím bojoval v mírně lepší pozici, když soupeř nevyužil několik možnosti jak partii zremizovat.

Obrat nastal u Tomáše, kterému se podařilo získat figuru. Soupeř měl sice vzdálené postouplé pěšce, které ale Tomášuv jezdec stíhal pohlídat, což právě jeho protivník zřejmě špatně spočítal. Tomáš bojoval s časem i s nervozitou, ale nakonec se mu, i když složitě, podařilo vyhrát.

Jako poslední Mohykán bojoval Petr na osmičce. Měl sice dva vzdálené postouplé pěšce, ale jeho král nebyl zrovna moc v bezpečí. Výhodou bylo, že soupeř už neměl moc času a nehrál úplně přesně, takže se nakonec Petrovi podařilo prosadit jednoho ze vzdálenějších pěšců a ukončit stav zápasu na stavu 7:1 pro nás.

Dojmy ze své partie (zápasu) napsali i někteří hráči, za což jim děkuji a přikládám.

Vilda:

Se svým soupeřem jsem se už potkal na Koníku, houževnatý, ale hratelný. Jeho snahou byla pevná obrana, vyměnit vše, co se dalo a v koncovce vymodlit remízu. Ovšem jeho přílišný respekt vygeneroval poziční ústupky, které mi umožnily soustředit figury k závěrečné taktice a pomocí oběti střelce získat vyhranou pozici. Bod pro Orlíky, ovšem to hlavní a snad i zajímavější se odehrálo na ostatních deskách.

Stručně z mého pohledu. Hráli jsme s vědomím potřeby bodovat a tomu jsme podřídili naši taktiku. Vítek v podstatě nedal soupeři žádnou šanci, utahoval šrouby tak dlouho, až byla kapitulace vysvobozením pro domácí jedničku. Michal si přes zdánlivý chaos na šachovnici dobře rozmístil figury, což vyústilo do přímého útoku na krále. Když mu soupeř umožnil vyměnit dámy, nebylo co řešit a partii přetavil do dalšího vítězství. Tomáš měl těžkého protivníka, což se i ukazovalo na šachovnici a objektivně stál na prohru. Hvězdy to však viděly jinak. Hrubá chyba soupeře vyhodila našeho hráče do sedla, který si už nenechal cenný skalp vzít. Robert sváděl vyrovnanou partii, snaha o poziční výhodu, věže na otevřených sloupcích skýtaly jisté možnosti, ale když Robert nevyužil zdramatizování průběhu hry, byla remízka logickou tečkou. Karel se na můj vkus nedostal ke své hře a lépe rozhodně nestál. V tomto případě byla asi dělba bodů spravedlivá. Tonda se sice se soupeřem nemazlil a pěšcová struktura napovídala, že uvidíme zajímavou koncovku, soupeř však byl proti a pro jistotu odevzdal bod celičký. Petr hrál nejdéle, nejspíše se nejvíce zapotil, ale jeho strategický plán proměnit volného pěšce nemohl zabrzdit ani urputně vedený způsob hry soupeře, který pro lepší výsledek dělal možné nemožné. Celkově velmi pozitivně hodnotím náš přístup ke všem partiím a nezbývá, než poděkovat za předvedenou hru a snahu.

Robert:

Doma jsem dělal rozbor a v podstatě kromě jednoho, dvou momentů to byla pořád remíza.

Stál jsem lépe, hrálo se mi to dobře no a ve chvíli kdy jsem měl zahrát přesně na výhru, tak jsem zahrál na remízu :-).

Ale za černé dobré. Mám z té partie celkem dobrý pocit. Nejsem zvyklý hrát takové zavřené partie. Dobrá škola.

Karel:

Partie přešla ze skandinávské do Panovova útoku v Caro-Kannově obraně.

Vznikla pozice s izolovaným pěšcem, ve které se Tereza Gemsová dobře orientovala a

k ničemu mě nepustila. Naopak zkoušela ještě využít jeho časové tísně

k zisku celého bodu, ale nakonec souhlasila s remízou v přibližně vyrovnané pozici.