Výhra céčka ve Štěpánkovicích

Vzhledem k tomu, že poslední komentář k zápasům Orlíků je starší než měsíc, rozhodl jsem se podniknout malý pokus o nápravu. Obvykle mívám čas horší než soupeř, a tak nemám moc přehled o tom, co se na ostatních šachovnicích děje, ale dnes to bylo trochu jinak. „Zásluhu“ na tom měl Vildův potenciální protivník, kterého se můj soupeř pokoušel sehnat poté, co se nedostavil v řádném čase k partii. Zápas tedy začal pouze na šesti šachovnicích a já (první deska) s Vildou (čtvrtá deska) jsme měli možnost sledovat úvodní tahy, zatímco jsme vyčkávali na své protihráče.  Když to vezmu postupně, tak na druhé šachovnici musel Jirka čelit drakovi, pánové na třetí desce rozehráli něco mezi dámským gambitem a Grundfeldovou indickou s vývinem dam na „a“ sloupec, kde velmi brzy došlo k jejich výměně, na páté šachovnici si Jarda připravil francouzskou a jeho soupeř se rozhodl pro získání prostoru tahem 3. e5 (jen tak mimochodem poznamenávám, že se mi nepodařilo zjistit, jaký má vlastně tato varianta český název a pokud by to někdo věděl prosím ho, aby si to nenechal pro sebe).  Bohužel si nevzpomínám jaké zahájení se hrálo na šesté šachovnici, za což se Montimu omlouvám, ale zřejmě dělal velmi nenápadné tahy, které mi neutkvěly v paměti. Na sedmé šachovnici náš borec odmítl pozvání do Alechinovy obrany a přešel do jedné z variant hry čtyř jezdců a konečně na osmém stole odpověděl soupeř pana Dubinského na tah dámským pěšcem tahem b6, čímž vznikla jakási „urychlená“ dámská indická.  Asi po patnácti minutách se objevil můj protihráč a musel jsem se jít věnovat vlastní partii, na rozdíl od Vildy, který se mohl dál v klidu procházet, protože jeho soupeř se nedostavil (údajně spal velmi tvrdým spánkem a nebylo snadné jej v krátké době probudit, ale toto tvrzení není přesvědčivě doloženo, takže bych se nerad pouštěl do dalších spekulací). V době, kdy jsem zasedal k vlastní partii byly karty teprve rozdány a boj začínal, nicméně už tehdy mi trochu dělala starosti poslední šachovnice, kde začínalo být zřejmé, že zahájení se našemu hráči nepovedlo. Jen pro úplnost bych rád doplnil, že na první šachovnici se nakonec hrála francouzská a to ve stejném provedení jako na páté (tedy alespoň do třetího tahu). Další průběh hry byl na všech šachovnicích, s výjimkou osmé, dost vyrovnaný. Po hodině hry jsme se díky kontumační výhře na páté šachovnici zmocnili vedení v zápase, protože Vilda se svého soupeře nedočkal.  Na osmé desce to naopak pro nás vypadalo špatně a bylo vlastně jen otázkou času, kdy pan Harazim přetaví převahu tří pěšců ve věžové koncovce ve vyrovnávací bod. Můj dojem o vyrovnanosti pozic se začal potvrzovat v podobě prvních remíz. Kromě toho se zdálo, že případný výsledek 4:4 by vyhovoval oběma stranám, takže v poměrně krátkém sledu byly smírným výsledkem uzavřeny partie na druhé (Jirka dostal po výměně černopolných střelců nabídku remízy v pozici, kdy by zřejmě ještě došlo k výměně dam, přičemž výsledná pozice neslibovala žádné straně  výraznější převahu), páté (Montiho partie přešla do koncovky dam a dvojice jezdců na každé straně a pozice byla rovněž v přibližné rovnováze), třetí (pan Staněk hrál velice zajímavou pozici, na které bylo pozoruhodné to, že ze šachovnice zmizely všechny těžké figury zatímco všechny lehké zůstaly, nicméně po výměně dvou párů lehkých figur se hráči dohodli na dělbě bodu), šesté (tentokrát se musím pro změnu omluvit Lubomírovi, jelikož si závěrečnou pozici z jeho partie nepamatuju) a první šachovnici (nabídl jsem remízu poté co jsem vyrovnal hru a zdálo se, že máme velkou šanci na brzký návrat s bodem v kapse). Na osmé desce jsme bohužel prohráli a tím se skóre utkání vyrovnalo. Nejlepší výkon v zápase ovšem podal Jarda, kterému se zřejmě nechtělo tak brzy končit a hezkým kombinačním obratem získal pěšce a kromě toho ještě lepší hru díky ovládnutí volného sloupce „c“ a volnému pěšci na sloupci „d“. Každý kdo hrál někdy proti francouzské a přišel o jednoho z centrálních pěšců, tak ví, že taková ztráta je pro bílého krajně nepříjemná. Jeho soupeř se již ve zřejmě prohrané pozici pokusil ještě zkalit vodu  a získat možnost věčně šachovat za cenu věže. Musím přiznat, že mě vzniklá pozice nejdřív trochu vyděsila. Záhy ale Jarda zkušeně prokázal, že tam žádný „věčňák“ není, čímž získal o půl bodu víc než většina z nás a ještě tři body do tabulky pro družstvo. 

Karel Hasík