Moc nechybělo

     Po pohodovém sobotním rapid turnaji na Velkém Sedle jsme si jeli do Dolního Benešova hlavně dobře zahrát. Ráno to chvilku vypadalo, že pojedeme v sedmi, protože Katku schvátila viróza, naštěstí stačil zaskočit odpočatý Petr Martínek. Tomu jsem dal přednost před Pavlem, který s námi zůstal na Sedle přes noc a trochu moc si zvednul ELO. Pavel, však jako vzorný člen týmu, jel alespoň na čumendu a kibicování, takže nás nakonec jelo devět. Soupeř nic nepodcenil a nastoupil v nabité sestavě. 

        Pěkně svoji partii rozehrál Petr Martínek, který získal hned po zahájení slibnou pozici s pěšcem navíc. Bohužel si ani jeden z hráčů nevšiml, že mají od zahájení přehozeného krále s dámou a partie se tak musela opakovat. Myslím, že kdyby pozice byla rovná, hráči by jen figurky prohodili správně a hrálo by se dál. Spravedlnosti ale bylo učiněno za dost, a Petr opakovanou partii vyhrál. Vepředu to černýma vypadalo nedobře, Michal se dostal po zahájení do nepohodlné pozice, na jejíž obranu spotřeboval spoustu času, stejně jako Martin Mužík, který byl v zahájení lehce optimistický. Martin se nakonec musel vzdát, zatímco Michal z toho ještě vykličkoval a dostal se do rovné pozice, ale s nedostatkem času špatně uhnul králem a taky prohrál. Jirkovu partii jsem vůbec neviděl, ale remíza dobrá. Luboš opět v časovce. Během zápasu za mnou přišel, že má dobrou pozici ale málo času, jestli může nabídnout remízu. Řekl jsem mu, že pokud chce hrát za sebe tak klidně může, ale pokud máme šanci uhrát něco v zápase tak to má zkusit. Ukázalo se, že ji měl asi nabídnout, protože prohrál, otázkou je zdali by ji soupeř vůbec přijal. Fantastický výsledek se podařil Leovi, který porazil pěkným taktickým úderem Valtra Kocura. Na předposlední prohrál Bohoušek, který byl trochu naštvaný, že musí díky odstoupení Katky hrát znovu černýma. Ale to už je život. Za prohraného stavu 4,5-2,5 jsem dohrával na druhé desce poslední partii zápasu. Tato partie měla být skončena jako jedna z prvních, ale jsem holt ještě salát. Měl jsem spoustu času navíc a soupeře v kleštích. Bohužel jsem místo rozhodujícího úderu, který by z partie udělal miniaturku, přešel na jistotu do vyhrané koncovky, kde jsem opět párkrát promrhal příležitost k jasné výhře, soupeř získal nepříjemnou protihru a po několika přehlédnutích jsem sice v stále trochu lepší pozici nechtěl riskovat a přijal jsem soupeřovu nabídku remízy. 

        Zápas s Benešovem opět ukázal, že s trochou štěstíčka můžeme uhrát solidní výsledek i s mnohem silnějším soupeřem. Uvidíme, jak nám to půjde příště proti Českému Těšínu, který je elově jedno z nejsilnějších mužstev krajského přeboru.

(WIT)