Naštěstí se už nebojuje o záchranu

Zápas proti Kravařím byl pro nás naštěstí jen o účasti a ne o udržení. Přesto jsme postavili to nejsilnější, co máme.

Začátek nám nasvědčoval, že bychom mohli oplatit porážku z minulé sezony, když Petr dal za remízu asi po 10 tazích a já už stál na výhru. Potom sice prohrál Jirka Klobouk asi dost nešťastně, protože při posledním pohledu na jeho partii stál opticky lépe. Následně přišly 2 remízy od rodinného klanu. Jirka mladší nemohl z remízy couvnout, protože soupeř vynutil opakování pozice. Jirka starší, ač měl ze zahájení pěšce méně, držel poziční převahu a vytvořil 2 body útoku. Nezvolil správný plán a místo, aby se zaměřil na královské křídlo tak zvolil plán na dámském a přešlo to do remízy. Letos poprvé vyhrál Michal, který ač nehraje špatně, vždy mu něco k výhře schází. Jeho partie byla vedena tak, že všechno vrhl do útoku a svého krále nechal v základním postavení, kde mu nic nehrozilo. Tady jsme měli vykročeno k celkovému vítězství, když já měl 2 pěšce více a směřoval do koncovky a Tomáš stál taky na výhru. Pak ovšem přišel z mé strany zlom, který jsem letos měl jen v Hrabyni, tam jsem ovšem stál na prohru hned od začátku a ne na výhru. Plán jsem měl, že vyměním ještě pár jezdců, ale nepočítal jsem se svým nehrajícím střelcem, který nedrží pole proměny soupeřova pěšce v dámu. Je škoda, že když konečně vyhraje Michal tak to zazdím já. Asi moje elo odpovídá mým herním výkyvům. Prohrál i Vilda, který kladl houževnatý odpor, ale vzhledem k síle soupeře, který dokáže využít sebemenší pochybení v partii, to nebylo nic, s čím se nedalo počítat. Pak už vyhrál Tomáš, který už začíná mít chuť vyhrávat.

Takže výsledek je díky mé partii s nádechem hořkosti, ale naštěstí nerozhoduje o zachování družstva v soutěži.