Zápas pravdy
Na zápas pravdy s Kravařemi jsme poskládali to nejsilnější, co bylo možno. Dokonce jsme Katce obstarali tahače, když se Jirka nevešel na soupisku a nabídl se jako asistent.
Zápas se nesl zcela v režii Kravař. První nula přišla po necelých dvou hodinách, když Katka zcela rychle převedla partii do koncovky, ale k její smůle prohrané. Nevýhodou této koncovky byl král v centru a matové hrozby. Pak přišla remíza Pavla, který je optimista u druhých, ale pokud jde o jeho partii tak si už tak nevěří. Tady byla remíza ovšem v pořádku, i když celkem brzy.
Pak přišel kolaps Petra, který prohrál po dvou letech a v nejnevhodnější okamžik. Petr si nechal vytvořit na královském křídle izolovaného pěšce a dvoji pěšce a zdálo se, že partie nebude mít dlouhého trvání. Přišlo ale trochu lehkovážnosti ze strany soupeře a Petr se zbavil slabin a najednou ožil, Pozice jevila známky remízy, ale Petr ve snaze obsadit sloupec c použil špatnou věž a bylo po partii.
V tento okamžik nám bylo jasné, že výhra družstva je v nedohlednu, protože pozice nám nedávali naději na úspěch až na Vildovu, který celkem rychle získal pěšce a velmi příjemnou hru, Ostatní partie vypadaly na remízu nebo prohru. Následoval remíza Hoštického Jirky, který si nevěděl rady a zeptal se, zda může vzít remízu. Vzhledem k situaci na šachovnicích jsem řekl, aby to ještě zkusil. Na výhru se to ovšem velmi špatně hraje, když všechno vymění a nechá si jen střelce. Tam už nelze moc spoléhat na přehlédnutí nebo taktiku a tak nakonec remíza.
Pak jsem dohrál já, když jsem zahrál v duchu letošní soutěže. Přes svou enormní snahu nezanedbat vývin figur a postavit je na vhodné políčka jsem dospěl do stadia, že jsem měl spotřebováno asi 1/2 hodiny času na zhruba 8 tahů a figury mi stály tam, kde určitě stát neměly. V tomto momentě jsem si říkal: “hlavně abych udržel remízu a neskončil do hodiny na lopatě jako letos již několikrát“. Figury si, ale začaly překážet čím dál víc. Pak se začala situace obracet k lepšímu, když se soupeř pustil do otevírání pozice s napadáním mých figur a tím mi dovolil jejich konsolidaci i, když jen na třech řadách. Pak přišel jeho osudový tah, o kterém jsem taky uvažoval, že by byl v této pozici možný, ale po zhodnocení pozice naprosto špatný, V ten okamžik jsem získal figuru. Pak už jsem si musel ještě pohlídat matové hrozby vzhledem k postoupenému pěšci na 6 řadě a aktivní dámě. Pak přišel ještě o další figuru, když mi napadl dámu věží a nevěnoval pozornost tomu, že jí nemůže vzít pro mat. To byl náznak, že by se mohlo ze zápasem něco udělat, ale ostatní pozice už byly celkem krizové.
Hoštický Pavel měl o figuru méně a protihru jen ve volném pěšci. Takže šance z říše snů, která se stala skutečností v podobě celého bodu, když soupeř na tohoto pěšce nereagoval. Pak musel vrátit figuru za tohoto pěšce a byla z toho věžovka s pěšcem více a odříznutým králem. Tuto možnost si už nenechal sebrat a naše šance zase trochu ožily. Zbývala už jen Vildova pozice, která byla dvě hodiny předtím jako jediná výhry schopná. Vilda ovšem v průběhu hry vrátil pěšce za aktivitu figur a najednou došlo k obrácení rolí, když Vilda musel čelit nástupu dvou pěšců proti jednomu ve věžovce a izolovanému pěšci na d sloupci. Tento nápor neustál a bylo po partii.
Poslední dohrával Petr Martínek, který hrál v průběhu partie o holé bytí se snahou vše vyměnit. Soupeř této možnosti čelil jak jen mohl a nakonec přehrál Petra o pěšce. Petr se celkem houževnatě bránil, až došlo k celkem nejasné pozici, kdy to byla z největší pravděpodobností remíza. Jirka Godovský však přetáhl strunu se snahou o výhru a najednou byl v sedle Petr. Jenže došlo k nabídce remízy, kterou Petr přijal pravděpodobně v pozici kde už byl vyhraný.
Je škoda, že hráči, kterým se letos moc nedaří, dokázali bodovat a naše stálice si vybrali nezdar v tomto klíčovém utkání až na Hoštického Pavla, který k tomu nezdaru neměl moc daleko.